Wrocław 89 a 99
Daniel Halamíček
Sehnat v roce 1989 bianco pozvání do Polska? Na tehdejší ostravské ilegální burze za haldami to nebyl velký problém. Poté a po peripetiích z českou pasovou kontrolou v rychlíku do Katovic jsme kupodivu na české straně nebyli vysazeni a mohli pokračovat za imaginární polskou babičkou z Bialsko-Białe.
Samotná Wrocław? Tři dny euforického nadšení v jiném světě. Od prvotního kontaktu na nádraží, přes obleženou univerzitu a napráskané divadlo. Od tisíců rozzářených Čechoslováků všude kolem, po fantastické Poláky, radostné, že nás můžou doprovázet a vzít k sobě na noc.
Jiný svět, co dodávat více.
Vycestovat v roce 1999 do Polska? Samozřejmě žádný problém, úřední pozvání již dávno vzal ďas.
Samotná Wrocław? Připomínku výročí organizuje znovu polská Solidarita, tak jsem po desíti letech opět na místě činu. Trochu nesvůj, nemělo být organizování na nás? Jestli v roce 1989 nás tu bylo na pět tisíc, tak dnes by k sečtení českých pamětníků stačily prsty jedné ruky.
Je div, že jsme v Czarnom salóně v té hrstce sestávající z českých učinkujících muzikantů a přátel z naší strany disidentské Polsko-československé solidarity vykouzlili atmosféru.
Aspoň toto zadostiučinění.
Tak letos polská Solidarita organizuje připomínku legendárního wroclawského setkání v Praze. Zdá se mi to prozíravé.
Jaká nás pamětníků bude na koncertě v Arše hrstka? To jsem fakt vážně zvědav.
Za sebe ještě jednou: Dzękuję bardzo za wszystko Bodek, Duczin, Agniežka…