Wrocław 1989
Pavel Dobeš
Lidi už začali do Wrocławi najíždět několik dnů dopředu. Já jsem byl patřičně vystrašen různými zprávami. Lidi, kteří se vydali přes Polsko jakoby tranzitem do Německa, byli prý odhaleni. Vůbec je nenechali z vlaku vystoupit a museli jet až do NDR. Tudy cesta nevedla. Sedl jsem do auta, jel jsem velice pomaličku směrem na Náchod na tamější přechod. Kytary jsem měl v autě, dal jsem si kafe, nějak se mi na ten přechod nechtělo.
Nakonec jsem vyrazil. Hned se mě ptali: „Vy jste… ? „Dobeš,“ říkám na to. „Máte v autě kytary.“ „Ano, jsou to moje kytary.“ „Vy jedete někam hrát?“ Říkám: „Není to vyloučeno.“ Možná tím, že jsem nepředstíral, že jedu někam na ryby, mě nikdo na nic nenachytal. Jel jsem za svým cílem, možná i hrát, nebyl důvod mě na nějaké nepravosti nachytat. Popřáli mi šťastnou cestu a vyrazil jsem.
Kdybych řekl, že nevezu kytary, dostal bych se do rozporu. Myslím, že tímto způsobem by mohlo projet víc lidí. Člověk v té době těžko hledal odvahu k přímé řeči. Možná si hodně lidí myslelo, že lépe udělají, když se budou nějak kroutit a vylhávat. Ale na tohle trpěla celá společnost. My jsme se čtyřicet let kroutili pod jhem a nenapadlo nás, že můžeme mluvit přímo.“
Setkání s Krylem a dalšími.
Ve Wrocławi jsme si řekli, že jsme rádi, že se vidíme. Ale byla to zajímavá náhoda. Z Ostravy přijely mé dvě děti. Přes jiný přechod a s jinou partou. Na rynku ve Wrocławi jsem se potkal s Karlem Krylem, on šel s mým synem a dcerou. Nevěděl jsem, komu mám dřív říct, že se s nimi rád vidím. Koho dřív obejmout. Bylo to tak intenzivní a rychlé.
Večer, když jsme hráli, Kryl od někoho dostal láhev slivovice. Povídali jsme si a shodli se, že večer spolu určitě posedíme. Potom mi přišel říct dvě špatné zprávy. „Představ si, že chlapi tady v šatně mi láhev vypili.“ Naskočila mu jiskra v oku, když dodal: „Ale oni nevědí, že v batohu, dole na dně, mám ještě jednu.“
Nicméně z našeho společného setkání nic nebylo. Když koncert v divadle skončil, Poláci obstoupili schody divadla a nechali si tam Kryla na několik hodin. Byly přítomné televizní kamery, rozhlasové mikrofony, lidi tleskali. Karel Kryl vysílal i do Polska a jeho sláva tam byla ještě větší než u nás. Kryl se vůbec do smluvené hospůdky nedostal. Ještě měl v batohu tu flašku.