Wrocław 1989

Martin Fidler

Před 20 lety, 3. listopadu 1989 jsem jel do Wrocławi vlakem z Prahy (na Hlavním nádraží se s přáteli loučil Standa Penc), v Hradci Králové ke mně přistoupila sestra. Na hranicích nás (i mnoho dalších) českoslovenští pohraničníci donutili vystoupit bez udání důvodu (měli jsme platné pasy i pozvání). Dalším vlakem nás poslali zpátky, v kupé s námi seděl písničkář Ivan Hoffman, jemu navíc sebrali i pas, nám nevrátili jen to pozvání. Ivan nám četl prohlášení, které měl do Wroclawi připravené a napsané na papíru. Za několik dní jsem ho slyšel ve vysílání Radia Svobodná Evropa (tenkrát jsem si to i nahrál na kazetový magnetofon), jak celou příhodu popisoval a mluvil také o dvou mladých lidech (já a sestra), kteří (jsme) s ním jeli nazpět.
Že jsem tehdy do Polska nedojel mě opravdu hodně štvalo a mrzí samozřejmě dodnes, velmi jsem se těšil. Jak jsem se pak dozvěděl, dalo se tam dostat přes NDR. (Teď na koncertě po 20 letech mi to potvrdil z vlastní zkušenosti i David Němec, on jel ale ještě k tomu pro jistotu prý o pět dní dříve.)